Archív

Archív pro ‘Polemiky / zamyšlení’ Kategorie

Omlouváme se… a jak je vidět, tak zase nefunguje…

Jak je vidět, tak tento eBlog.cz stávkuje. Buď nejde nebo z něj zmizely celé archivy fotografií. Už nevím, a tak se snažíme vše přesouvat na www.rehacek1957.wordpress.com/category/ekosad/

HNUTÍ ŽIVOT versus HNUTÍ DUHA

logo-hnutizivotHnutí Život připravuje témata obnovy vyváženosti exploatačně narušené bioty k zabránění její degradace. Vyhnání člověka a prostá idea, že si příroda sama pomůže dnes neplatí!

Prosíme, přepošlete dalším přátelům mírového, udržitelného a harmonického života.

Categories: Polemiky / zamyšlení Tags:

Skalní botanická zahrada a Prášilsko

22.06.2014 Botanka Comments off

Všichni se věnují Šumavě jako celku. To je v pořádku, ale stačí si ukázat zrůdnost ekoteroristů a různých rádoby milovníků panenské přírody na tomto malém území. Stejně tak ostatních, kteří chtějí mít Šumavu krásnou, rozkvétající, zalesněnou a fungující. Stačí se podívat na fotografie před pěti, deseti, patnácti nebo dvaceti let. Okolo Prášil byly husté a nádherné lesy a louky plné rozmanité živočichů a květeny. Dnes? Je to pohřebiště stromů a ráj kůrovce. Stav je čím dál horší a zrůdnější. Šumava se vysušuje..

Trochu historického poohlédnutí

Samotná vesnička Prášily z první poloviny 18. století je na úpatí Ždánidel, v blízkosti jezera Laka a Prášilského jezera. Prášily jsou v samotném srdci Národního parku Šumava v nadmořské výšce asi 910 metrů nad mořem. Tento bohatý Královský hvozd měl nedotčené lesy, rozmáhaly se tady sklárny, později papírny. To znamená, že místní obyvatelé těžili dřevo, vysazovali nové stromy, na mnohých místech se vracely původní dřeviny, na zelených pláních se pásl dobytek. Na Šumavě přibývalo lidí, a tak vznikaly vesničky. Stejně tak Prášily, kde byly dvě sklárny (Hořejší a Dolejší) na výrobu zrcadlového skla s brusírnami a leštírnami. Postupně přibyly další sklárny, například Nová Studnice a Zelená Hora. Kraj vzkvétal, zabydloval se. Postavila se kaple, škola, kostel, budovaly se statky, cesty a ostatní zázemí. Šumava žila, byla zelená, těžilo se dřevo, ošetřovaly stromy, zušlechťovaly se louky, zakládaly pole. Konec pro prášilské sklárny znamenala stavba plavebního kanálu, realizovaná v letech 1799 až 1801 z podnětu knížete Josefa Schwarzenberga.

Kanál totiž umožnil efektivní prodej dřeva do vnitrozemí, zatímco využívání dřeva jako paliva v hutích se ukázalo jako krajně nehospodárné. Už počátkem dvacátých let 19. století prášilské sklárny i jejich doplňkové provozy zanikly. Do opuštěných domků sklářů se nastěhovali dřevorubci a lesní dělníci. Tehdy místo skláren v regionu vyrostly papírny. Do historie Prášil patří i kreslířská a řezbářská škola, která tady byla v osmdesátých a devadesátých letech 19. století. Spojené panství Prášily a Dlouhá Ves patřilo před první světovou válkou Schwarzenbergům a mělo rozlohu 12 443 hektarů. Rozsáhlý lesní statek nakonec přešel do rukou státu v letech 1929 až 1930. Za Schwarzenbergů byly Prášily známy také jako centrum společenského a hudebního života horní Šumavy. Hudební archivy zaznamenávají dokonce prášilský valčík a polku. Navíc tehdy měli více obyvatel než dnes.

Příroda si nepomůže sama

Diletantstvím, ekoterorismem, mnohdy i vlastizradou bylo záměrné podceňování kůrovce - lýkožrouta smrkového, který je jedním z členů druhově bohatého společenstva smrkových lesů, zahrnujících několik set druhů hmyzu. Patřících do čeledi kůrovcovitých (Scolytidae), která v současné době má více jak pět tisíc druhů. Na našem území bylo dosud zjištěno 106 druhů, na Šumavě je z toho minimálně šestadvacet druhů. Dodnes je na pováženou, zda náhodou „vysemenění“ kůrovce na Šumavě nebyl někoho záměr. Měli by se tito milovníci nedotčené přírody na Šumavě a kůrovce i právně zodpovídat. Fakta jsou jasná. Stačí se projít po Šumavě. Ekoteroristé (je zcela jedno, pod jakou momentálně ekologickou vlajkou jsou) chtějí nevměšování se do přírody.

Záměr doslova zrůdný, protože Šumava je umělým lesem. Původní dřeviny jsou tady pouze sporadicky. Navíc i znak Prášil, kterým je smrk, je tak zcela zcestný. Kde jsou duby, buky a ostatní dřeviny smíšených lesů? Navíc díky ekologické katastrofě tady zanikají mnohé formy živočichů a rostlin. Nádherné pláně kosatců, masožravek nebo jiné květeny jsou nyní pouhou vzácností. Většina půdy začíná být neplodná, zarůstá mechem a vytlačuje původní květenu.

V Prášilech byl vytvořen skanzen květeny

V roce 2005 byla slavnostně otevřená botanická zahrada v Prášilech. Za touto myšlenkou stál zahradník Miloš Šeda z Plané nad Lužnicí. Miluje Šumavu, a tak mu bylo líto, že tady neustále mizí různé původní 105 rostliny. Vzal nabídku jako výzvu místního podnikatele Miroslava Zamišky o zkulturnění obce. On se svou firmou Ekosad se postaral o náměstíčko Prášil, osazení květenou volných ploch, zkulturnění prostorů kolem Karoliny, Karolinky, restaurace, obchodu, cukrárny apod. Potom se pustil do vytváření botanické zahrady v těchto nehostinných, ale přitom nádherných, místech. Věděl, že tady jsou pouze tři, maximálně čtyři měsíce teplé, zbytek roku je tady zima a nehostinné počasí. Tomu i přizpůsobil osazení botanické zahrady. Ta měla přes pět tisíc druhů rostlin a keřů.

Přetvoření na skalní botanickou zahradu

Ještě v roce 2011 tomu nikdo nevěřil, že z bývalé klasické horské botanické zahrady se může vytvořit skalní botanická zahrada. Dnes už se skalní botanická zahrada rýsuje. Vystavěly se základní skalky, a to českou školou, kdy kameny se neskládají na plocho, ale nastojato. Staví se na jíl a kameny se prosypávají čistým pískem. Potřebuje to velké množství kamenů, každý se nehodí a hromady jílu a písku. „Není to žádná legrace, každý kámen máte nejméně třikrát v ruce, zvažujete, kam se hodí, či ho máte schovat. Přitom vás honí čas, harmonogram je neúprosný, počasí nemilosrdné, ale výsledek mile potěší. Letos se začaly vysazovat další scenérie - Modrý koutek a práce na umělém kaskádovém potoce, který má končit v rybníčku u lázeňského domu,“ řekl Miloš Šeda.

V malé obci Prášily se změnilo politické myšlení

Je škoda, že v tak malé obci, která má kolem 150 obyvatel se vedou nesmyslné války. Málokdo se zamýšlí nad přínosem celého projektu a nad celkovou koncepcí projektů využívající jedinečných harmonizačních účinků „zeleně“. Navíc budova lázeňského domu, která díky některým projektantům, musela být posunuta nad úroveň potoka, stejně jednou bude, pokud se konečně bude moci dostavět, schovaná pod skalkami a zelení. To jsou argumenty, které momentální vládnoucí prášilská garnitura nechce slyšet. Vládne i tady nepochopení a snad i závist, že místní rodák právník Miroslav Zamiška má zájem investovat tady a ne v investičně příznivých lokalitách.

Categories: Polemiky / zamyšlení Tags:

Špička české kriminalistiky žije v Prášilech

16.04.2014 Botanka Comments off

Velmi příjemná jsou přátelská posezení ve srubu u botanické zahrady s emeritním plukovníkem Jiřím Markovičem (* 16. listopadu 1942 Boleradice), který patří mezi legendy české kriminalisty. K policii nastoupil v roce 1964, na oddělení vyšetřování přišel v roce 1966. Od ledna 1977 nastoupil na odbor vyšetřování hlavního města Prahy. V roce 1986 se stal šéfem jednoho ze dvou oddělení vražd pražské policie tzv. “pražské mordparty”.

milos-jirka-02

Mezi jeho nejznámější případy patřili Ladislav Hojer a Jiří Straka. Do důchodu odešel koncem roku 1999. V současné době je v důchodu a většinu času je v Prášilech na Šumavě.

Číst více …

Categories: Ostatní, Polemiky / zamyšlení Tags:

Šumava je nebo není pro lidi?

valtr_klatovy-01KLATOVY – Ve čtvrtek 30. ledna navečer začala spanilá jízda po republice ing. arch. Pavla Valtra za záchranu Šumavy, zelené Šumavy - krajiny pro lidi. Tento mnoholetý bojovník za zachování krás tohoto přírodního koutku naší vlasti v posledních letech vydal dvě knížky Šumava a její perspektivy I. a II. Donutila ho současná situace. Země se otepluje a Šumava vysušuje. Každou chvíli “díky” bezzásahovosti přicházíme o mnoho přírodních krás. Až je to květena nebo živočichové. Tady si příroda už sama nepomůže, dochází k vysušování Šumavy, cizí dřevinu – smrky – ekoochránci chrání, včetně kůrovce. Ze Šumavy se stává holá krajina… Ještě je ale čas, a tak je potřeba, aby lidé tohle vše zastavili a zachránili svou Šumavu. Pokud nám to bude jedno, pak nejen tzv. ekoochránci zničí Šumavu, ale i přijdeme o spoustu zdrojů pitné vody, kterou nám právě Šumava vytvářela a vytváří.

Pavel Valtr měl tentokrát přednášku v klatovské knihovně. Své povídání o Šumavě doplnil dokreslující projekcí. Navíc představil i svou druhou knížku Šumava a její perspektivy II. Vysvětlil důvod k sepsání dvou objemných knížek A4 a oslovení největších kapacit ze všech oborů ochrany přírody, ekologie, urbanistiky, vodohospodářství, zahradních architektů, ornitologů apod. Společenský sál knihovny byl plný, nakonec knihovnice přidala i další židle.

valtr_klatovy-03Posluchači byli vnímaví, včetně tří zastánců bezzásahovosti Šumavy. Po přednášce, v prostoru na diskuzi se rozproudila živá diskuze mezi zastáncem bezzásahovosti Šumavy, lesákem, a tvůrcem šumavské botanické zahrady v Prášilech Milošem Šedou, který zastává názor, aby Šumava žila společně s lidmi, aby se tady chránila příroda, původní květena a přitom se tady pásl dobytek, aby Šumava byla zelené. Nyní, ne až za sto let. Pavel Valtr zdůraznil vysušování Šumavy… Nakonec se bouřlivá diskuze musela ukončit, protože oba aktéři už zabíhali do takových odborných problematik, že jim většina posluchačů, milovníků Šumavy, vůbec nerozuměla.

sumava_lide-006Pokusme se shrnout současnou situaci

Dogmatická skupinka „teoretických biologů“ chce navázat na nepřirozenou půlstoletou historickou situaci v letech 1938 - 1989 a zamezit přístupnost Šumavy pro obyvatele i návštěvníky Šumavy - vytvářením „zprivatizované experimentální exteriérové laboratoře virtuální divočiny     pod ochranou „vybájeného štítu ochrany tetřeva“. Ironií však je, že tetřev se musel z bezsásahových území přestěhovat do zásahových ploch, kde má příhodnější podmínky pro přežití. Vyslaní inspektoři museli uznat, že k porušení stanovišť nedošlo. Nebylo však řečeno, že nařizovanou bezzásahovostí dochází k  likvidaci řady vymezených chráněných biotopů a druhů.

sumava_lide-002Znepřístupňování kulturní Šumavy, přeměnou na vynucené bezzásahové území, znamená totéž, co zřizování zdi, což je vždy nepřirozené. Alegorií je Berlínská zeď, která měla zabránit setkávání lidí ve směru Východ – Západ, a kde je jí konec? V současnosti dochází na Šumavě k absurdní situaci, kdy fundamentální skupinka, požadující z druhotných, kulturních porostů vytvořit „bezzásahovou divočinu“, a to i přes negativní, evropské a světové zkušenosti, znásilňuje rozumnou většinu.

Kde jsou dávná rašeliniště?

Funkce Šumavy by měla být ochrana přírody jako celku, tzn. ochrana původních biotopů a původních druhů, ale obojí je dnes zcela degradováno. Chybí tradiční extenzivní zemědělské využívání pastvou, ale také environmentální výchova a vzdělávání ekologické principy a zákonitosti (přímo, ne zprostředkovaně), ohleduplnost, citlivost, mít rád přírodu, přitom také místa pro rekreace, odpočinek, život místních obyvatel a plnohodnotnou kvalitu života.

sumava_lide-004K nejatraktivnějším biotopům Šumavy patří rašeliniště se svébytnou květenou. Ta jsou však odvislá od vodního režimu, omezení  nástupu suchomilnějších klečových dřevin. V Tříjezerní slati je naučná stezka, v Jezerní slati je vyhlídková věž, v Chalupské slati povalový chodník, nově bylo zpřístupněno Soumarské rašeliniště, do území většiny rašelinišť je však vstup zakázán.

sumava_lide-001

urbioprojektChráněné ohrožené druhy rostlin jsou z největší části vázány na travnaté plochy bezlesí, ale to neznamená suchou poušť, ale šumavské pláně, množství rašelinišť a vodních ploch. Ty ale bez extenzivního obhospodařování, pastvy býložravců či kosení, sukcesně podléhají smrkové invazi.

valtr_klatovy-02

Bezzásahovostí Šumavu nezachráníme

Hodnoty Šumavy se nám podaří zachránit pouze komplexním ekosystémovým asistenčním přístupem. Citlivý management si vyžaduje většina ohrožených taxonů, například alpský migrant dřípatka horská (Solanella montana). Bez tradičního extenzivního pastevního využívání nedovolí stařina vyrůst konkurenčně slabým ohroženým chráněným druhům.

Co bychom chtěli?

Šumavu jako park přátelský, přitažlivý a komunikativní, přitom otevřený pro milovníky přírody, umožňující poznání a pochopení ekologických principů a zákonitostí. Přitom park pro odpočinek, relaxaci a wellness pobyty, ale také park pro klidové outdoorové sportovce. Chtěli bychom park vyhovující potřebám trvalé udržitelnosti environmentální, ekonomické ale i sociální.