Archív

Archív pro

Skalní botanická zahrada a Prášilsko

22.06.2014 Botanka Comments off

Všichni se věnují Šumavě jako celku. To je v pořádku, ale stačí si ukázat zrůdnost ekoteroristů a různých rádoby milovníků panenské přírody na tomto malém území. Stejně tak ostatních, kteří chtějí mít Šumavu krásnou, rozkvétající, zalesněnou a fungující. Stačí se podívat na fotografie před pěti, deseti, patnácti nebo dvaceti let. Okolo Prášil byly husté a nádherné lesy a louky plné rozmanité živočichů a květeny. Dnes? Je to pohřebiště stromů a ráj kůrovce. Stav je čím dál horší a zrůdnější. Šumava se vysušuje..

Trochu historického poohlédnutí

Samotná vesnička Prášily z první poloviny 18. století je na úpatí Ždánidel, v blízkosti jezera Laka a Prášilského jezera. Prášily jsou v samotném srdci Národního parku Šumava v nadmořské výšce asi 910 metrů nad mořem. Tento bohatý Královský hvozd měl nedotčené lesy, rozmáhaly se tady sklárny, později papírny. To znamená, že místní obyvatelé těžili dřevo, vysazovali nové stromy, na mnohých místech se vracely původní dřeviny, na zelených pláních se pásl dobytek. Na Šumavě přibývalo lidí, a tak vznikaly vesničky. Stejně tak Prášily, kde byly dvě sklárny (Hořejší a Dolejší) na výrobu zrcadlového skla s brusírnami a leštírnami. Postupně přibyly další sklárny, například Nová Studnice a Zelená Hora. Kraj vzkvétal, zabydloval se. Postavila se kaple, škola, kostel, budovaly se statky, cesty a ostatní zázemí. Šumava žila, byla zelená, těžilo se dřevo, ošetřovaly stromy, zušlechťovaly se louky, zakládaly pole. Konec pro prášilské sklárny znamenala stavba plavebního kanálu, realizovaná v letech 1799 až 1801 z podnětu knížete Josefa Schwarzenberga.

Kanál totiž umožnil efektivní prodej dřeva do vnitrozemí, zatímco využívání dřeva jako paliva v hutích se ukázalo jako krajně nehospodárné. Už počátkem dvacátých let 19. století prášilské sklárny i jejich doplňkové provozy zanikly. Do opuštěných domků sklářů se nastěhovali dřevorubci a lesní dělníci. Tehdy místo skláren v regionu vyrostly papírny. Do historie Prášil patří i kreslířská a řezbářská škola, která tady byla v osmdesátých a devadesátých letech 19. století. Spojené panství Prášily a Dlouhá Ves patřilo před první světovou válkou Schwarzenbergům a mělo rozlohu 12 443 hektarů. Rozsáhlý lesní statek nakonec přešel do rukou státu v letech 1929 až 1930. Za Schwarzenbergů byly Prášily známy také jako centrum společenského a hudebního života horní Šumavy. Hudební archivy zaznamenávají dokonce prášilský valčík a polku. Navíc tehdy měli více obyvatel než dnes.

Příroda si nepomůže sama

Diletantstvím, ekoterorismem, mnohdy i vlastizradou bylo záměrné podceňování kůrovce - lýkožrouta smrkového, který je jedním z členů druhově bohatého společenstva smrkových lesů, zahrnujících několik set druhů hmyzu. Patřících do čeledi kůrovcovitých (Scolytidae), která v současné době má více jak pět tisíc druhů. Na našem území bylo dosud zjištěno 106 druhů, na Šumavě je z toho minimálně šestadvacet druhů. Dodnes je na pováženou, zda náhodou „vysemenění“ kůrovce na Šumavě nebyl někoho záměr. Měli by se tito milovníci nedotčené přírody na Šumavě a kůrovce i právně zodpovídat. Fakta jsou jasná. Stačí se projít po Šumavě. Ekoteroristé (je zcela jedno, pod jakou momentálně ekologickou vlajkou jsou) chtějí nevměšování se do přírody.

Záměr doslova zrůdný, protože Šumava je umělým lesem. Původní dřeviny jsou tady pouze sporadicky. Navíc i znak Prášil, kterým je smrk, je tak zcela zcestný. Kde jsou duby, buky a ostatní dřeviny smíšených lesů? Navíc díky ekologické katastrofě tady zanikají mnohé formy živočichů a rostlin. Nádherné pláně kosatců, masožravek nebo jiné květeny jsou nyní pouhou vzácností. Většina půdy začíná být neplodná, zarůstá mechem a vytlačuje původní květenu.

V Prášilech byl vytvořen skanzen květeny

V roce 2005 byla slavnostně otevřená botanická zahrada v Prášilech. Za touto myšlenkou stál zahradník Miloš Šeda z Plané nad Lužnicí. Miluje Šumavu, a tak mu bylo líto, že tady neustále mizí různé původní 105 rostliny. Vzal nabídku jako výzvu místního podnikatele Miroslava Zamišky o zkulturnění obce. On se svou firmou Ekosad se postaral o náměstíčko Prášil, osazení květenou volných ploch, zkulturnění prostorů kolem Karoliny, Karolinky, restaurace, obchodu, cukrárny apod. Potom se pustil do vytváření botanické zahrady v těchto nehostinných, ale přitom nádherných, místech. Věděl, že tady jsou pouze tři, maximálně čtyři měsíce teplé, zbytek roku je tady zima a nehostinné počasí. Tomu i přizpůsobil osazení botanické zahrady. Ta měla přes pět tisíc druhů rostlin a keřů.

Přetvoření na skalní botanickou zahradu

Ještě v roce 2011 tomu nikdo nevěřil, že z bývalé klasické horské botanické zahrady se může vytvořit skalní botanická zahrada. Dnes už se skalní botanická zahrada rýsuje. Vystavěly se základní skalky, a to českou školou, kdy kameny se neskládají na plocho, ale nastojato. Staví se na jíl a kameny se prosypávají čistým pískem. Potřebuje to velké množství kamenů, každý se nehodí a hromady jílu a písku. „Není to žádná legrace, každý kámen máte nejméně třikrát v ruce, zvažujete, kam se hodí, či ho máte schovat. Přitom vás honí čas, harmonogram je neúprosný, počasí nemilosrdné, ale výsledek mile potěší. Letos se začaly vysazovat další scenérie - Modrý koutek a práce na umělém kaskádovém potoce, který má končit v rybníčku u lázeňského domu,“ řekl Miloš Šeda.

V malé obci Prášily se změnilo politické myšlení

Je škoda, že v tak malé obci, která má kolem 150 obyvatel se vedou nesmyslné války. Málokdo se zamýšlí nad přínosem celého projektu a nad celkovou koncepcí projektů využívající jedinečných harmonizačních účinků „zeleně“. Navíc budova lázeňského domu, která díky některým projektantům, musela být posunuta nad úroveň potoka, stejně jednou bude, pokud se konečně bude moci dostavět, schovaná pod skalkami a zelení. To jsou argumenty, které momentální vládnoucí prášilská garnitura nechce slyšet. Vládne i tady nepochopení a snad i závist, že místní rodák právník Miroslav Zamiška má zájem investovat tady a ne v investičně příznivých lokalitách.

Categories: Polemiky / zamyšlení Tags:

Ptačí dům čeká na své obyvatele…

22.06.2014 Botanka Comments off

Už loni jsme vytvořili základy ptačího domu, který je umístěn v botanické zahradě. Letos jsme ho konečně téměř dokončili, jenom stačí dodělat střechu…

V současné době se do prostoru umístily lavičky, vysadila se tráva… ta se musí stále zalévat, aby vše bylo připravené pro obyvatele ptačího domu. Jenom je otázkou s čím místní přijdou, koho do domečku ubytují, ale už dnes je koutek zcela útulný. Vytváří nám atraktivní ukončení hlavní skalní botanické zahrady a vstup do horní části, která se právě vytváří.

Květen v plném proudu

Květen je velmi rušný měsíc, především na zahrádce a na naší soukromé botanické zahradě obzvlášť. V polovině měsíce jsme začali zasazovat další skalničky do našich skalek - česká škola, zahájil se pravidělně sekat trávník, plít… Nekompromisně jsme likvidovali odumřelé části rostlin, zbytky pokosené trávy, plevel a mech, kteří by časem utvořili v trávníku nepropustnou vrstvu - travní plsť.Nesmíme opomenout, že tady je drsnější období, a tak nelze vše řešit jako v nížinách. Zahrada je už plná barevných narcysů a další květeny, která připomíná probouzející jaro. Skalkykonečně hrají všemi barvami… fotíme zmije, sledujeme rozmnožování žab a sledujeme plnou zahradu všudepřítomného ptactva.

Miloš Šeda opět něco vymýšlí...

Miloš Šeda opět něco vymýšlí...

Kromě toho se začaly budovat rašelištní rybníčky a pokračovat ve stavbě ptačího domu… stačí sledovat fotečky na rajčeti

69