Domů > Ostatní, Polemiky / zamyšlení > Špička české kriminalistiky žije v Prášilech

Špička české kriminalistiky žije v Prášilech

16.04.2014 Botanka

Velmi příjemná jsou přátelská posezení ve srubu u botanické zahrady s emeritním plukovníkem Jiřím Markovičem (* 16. listopadu 1942 Boleradice), který patří mezi legendy české kriminalisty. K policii nastoupil v roce 1964, na oddělení vyšetřování přišel v roce 1966. Od ledna 1977 nastoupil na odbor vyšetřování hlavního města Prahy. V roce 1986 se stal šéfem jednoho ze dvou oddělení vražd pražské policie tzv. “pražské mordparty”.

milos-jirka-02

Mezi jeho nejznámější případy patřili Ladislav Hojer a Jiří Straka. Do důchodu odešel koncem roku 1999. V současné době je v důchodu a většinu času je v Prášilech na Šumavě.

  • Ladislav Hojer (15. března 1958 - 7. srpna 1986, Praha) byl český sadistický vrah, který mezi lety 1978 1981 zavraždil na území Československa celkem pět žen.

Ladislavův otec zemřel na rakovinu, když byl ještě malý. Jeho matka se podruhé vdala, ale brzy zemřela na rakovinu také. Nevlastní otec se odstěhoval, takže Ladislav zůstal bydlet sám s bratrem Jaroslavem v bytě v Motole. Po ukončení zvláštní školy se vyučil sklenářem. Jeho IQ bylo 88, což je na spodní hranici průměru. Krátce před dopadením žil v bytě sám, protože jeho bratr nastoupil vojenskou službu. Byl zatčen 11. února 1982 v souvislosti s vyšetřováním vraždy Anny Š., spáchané začátkem října 1981. Při výslechu naznačil existenci dalších obětí. Postupně se přiznal k dalším čtyřem vraždám a osmnácti znásilněním nebo pokusům o ně.

Oběti:

  • Eva R. (29 let) - Svou první vraždu spáchal v noci z 1. na 2. listopadu 1978 v Děčíně, kam se vydal, aby podle svých slov „poznal krásy naší země, ale také se podíval po nějaké ženské“. Návštěvu Děčína plánoval od chvíle, kdy tudy projížděl autobusem při cestě do Německa. Evu R. napadl na nábřeží Labe, kam odešla z kina, srazil ji k zemi, bezvládnou odtáhl do křoví, kde ji uškrtil. Pohlavní styk s mrtvolou nevykonal, pouze nad ní onanoval. Eva žila velmi promiskuitním životem. Ve svých 29 letech byla už potřetí vdaná. V den vraždy odešla od manžela, se kterým navštívila kino, aby se na místě zločinu setkala se svým milencem. Ten si však schůzku na poslední chvíli rozmyslel. Podezření tak padlo na oba muže. Při vyšetřování byli zjištěni další milenci, mezi kterými dokonce došlo ke křivému obviňování. Podobně jako v několika následujících případech, i nyní se objevil člověk, který se k vraždě doznal, aby na sebe upoutal pozornost.
  • Ivona S. (25 let) - Druhou ženu zavraždil nad ránem 9. února 1980 v nočním vlaku R770 z Prahy do Děčína. Tuto studentku medicíny posadil do vlaku její manžel, vojenský důstojník, aby se do cíle cesty dostala co nejdříve. Sám cestoval pozdějším vlakem. Hojer byl v té době sám vojákem základní vojenské služby. Do Děčína jel podle svých slov za kamarádem. Ivonu S. si vyhlédl už při nástupu do vlaku. Když odešla z kupé na toaletu, vnikl za ní pomocí obyčejného klíče FAB a uškrtil ji dvěma prsty a její vlastní šálou. V kabince nebyl na manipulaci s tělem dostatek místa a proto opět pouze masturboval. Z okna vlaku vyhodil Ivoninu kozačku. Ve stanici Ústí nad Labem vystoupil a asi za dvě hodiny se vrátil dalším vlakem zpět do Prahy. Tělo Ivony S. bylo nalezeno kolem osmé hodiny ranní úklidovou službou ČSD. Svědek si v Ústí všiml štíhlého vojáka, který někam spěchal, ale nedokázal ho blíže popsat. Protože se podařilo zjistit totožnost 46 ze 47 pasažérů, stal se tento voják hlavním podezřelým. Hojer měl však alibi, protože ve vojenské posádce jeho absenci v den vraždy nezaregistrovali. Vyšetřování doprovázela řada nejasností. Jedním z podezřelých se stal pracovník drah, který spáchal sebevraždu. V jeho bytě se našly novinové výstřižky týkající se případu a anglicky psaná lékařská kniha, ačkoliv sám anglicky neuměl. Před kolegy se zmínil o tom, že doufá v rychlý konec vyšetřování. Dalším podezřelým byl vzdálený příbuzný zavražděné, který, ačkoliv se skoro neznali, se na jejím pohřbu zhroutil a spáchal sebevraždu. Ztracená igelitová taška s Ivoniným oblečením se nikdy nenašla. Ve své době se jednalo o silně medializovaný případ.
  • neznámá (25 - 35 let) - V srpnu 1980, opět během své vojenské dovolené, jel navštívit kamaráda, tentokrát do Košic. Rozhodl se pro vycházku k ružínské nádrži, která patřila k vyhledávaným rekreačním lokalitám. Kvůli nepřízni počasí však bylo místo opuštěné. Na břehu si pouze všiml osamělé ženy, která pozorovala přehradu. Na rozdíl od jiných svých útoků se tentokrát Hojer ani nepokusil o navázání hovoru a ženu zezadu okamžitě napadl. Při jejím škrcení u něj však došlo k předčasné ejakulaci, čímž o ní ztratil zájem. Její mrtvolu ovázal nalezeným drátem, zatížil kamenem a odtáhl do vody. Po činu si v nádrži ještě zaplaval. Tělo bylo objeveno chataři až 11. října 1981 již ve značném stádiu rozkladu (hlava a zápěstí byly nenásilně odděleny od těla). Podle oděvu značky Triola se jednalo o československou státní příslušnici ve věku mezi 25 - 30 lety. Žena v minulosti neprodělala žádnou operaci ani významnější zranění, což znemožnilo využití lékařských záznamů k identifikaci. Více informací se i kvůli liknavosti slovenských vyšetřovatelů zjistit nepodařilo a totožnost této ženy je dodnes neznámá.
  • Ivana M. (18 let) - 30. ledna 1981 ráno přijel vlakem do Brna a celý den se procházel po městě. Až kolem třetí hodiny ranní narazil na tramvajové zastávce na atraktivní osmnáctiletou Ivanu M., která se vracela z plesu místní ZOO. Pokusil se s ní mluvit, ale Ivana se dala na útěk. Hojer jí strhl na zem a odtáhl do parčíku kde se jí pokusil znásilnit, pobodal ji a nakonec i uškrtil. Poté jí štěpařským nožem odřízl prsy a genitál, které si odvezl v igelitové tašce domů. Tam prsa položil na desku stolu, penis zastrčil do genitálu, který předem oholil a s ostatky se ukájel. Asi po týdnu je uvařil v osolené vodě a pokusil se část sníst s “ďábelskou” hořčicí a křenem. Pokrm mu však údajně nechutnal a proto vše spláchl do záchodu a hrnec vyhodil. Na těle oběti bylo při ohledání nalezeno 36 bodných ran povrchního charakteru. Na místě činu nechal bez povšimnutí peněženku, šperky i hodinky zavražděné. Mezi první podezřelé patřila početná řecká komunita, se kterou se Ivana často stýkala. K vraždě se v dopise na rozloučenou doznal student z Jordánu před tím, než se neúspěšně pokusil spáchat sebevraždu. Později uvedl, že se k vraždě doznal, aby odvrátil pozornost od svých studijních neúspěchů, čímž by pošpinil pověst rodiny více než vraždou.
  • Anna Š. (51 let) - Poslední vraždu spáchal 3. října 1981 po 22. hodině nedaleko svého bydliště u můstku přes Motolský potok v Praze 5. Číhal zde na nějakou oběť minimálně hodinu až kolem procházela jedenapadesátiletá Anna Š., vracející se z večerního koncertu. Kvůli její dobré postavě jí považoval za mladší a rozhodl se, že jí přemluví k pohlavnímu styku. Rozhovor se omezil na čtyři věty, poté ženu napadl, rozřízl jí nožem šaty a punčochy a znásilnil jí. Nakonec jí přetáhl punčochu přes hlavu a uškrtil jí, aby ho nemohla identifikovat. Přes hlavu jí při odchodu přehodil kabát, takže nikdo kromě vraha a vyšetřovatelů nemohl znát příčinu smrti. Její výkřik slyšelo velké množství svědků, ale nikdo si ho nespojil s násilným útokem. Tělo objevil náhodný svědek, který chtěl ve křoví vykonat potřebu. Tato jediná vražda Hojera znepokojovala. Odehrála se asi 300 metrů od jeho bydliště a chodil tudy do zaměstnání ve sklářské dílně. Obával se, že si na něm lidé něčeho všimnou a tím se prozradí. K vraždě se několikrát doznal ve své oblíbené hospodě, ale nikdo ho nebral vážně.
  • Pokus o vraždu - Jen šťastnou náhodou jeho útok přežila mladá dívka, kterou přepadl na tramvajové zastávce, kde seděla opilá na obrubníku. Odvlekl jí do nedalekého parčíku, kde jí svlékl do naha a pokusil se jí znásilnit. Při souloži měl však problém s erekcí a proto jí alespoň přinutil k orálnímu sexu, při kterém jí zbil. Také jí strkal do přirození různé předměty a žádal jí, aby si tam strčila ruku. Celou dobu jí zakrýval ústa a tlačil na krk, takže několikrát ztratila vědomí. Dívce se podařilo Hojera přesvědčit, aby pokračovali u ní doma, kde je nebude nikdo rušit. Požádala ho, aby jí oblékl, protože nemohla jít po ulici nahá. Hojer jí proto pustil a navlékl jí šaty. Dívka se mu však vytrhla a rozběhla se po ulici pryč. Hojer ji dostihl, srazil na zem a poté její hlavou několikrát udeřil o chodník. Její křik zaslechl policista, který se náhodou vyklonil z okna a útočníka okřikl slovy “Necháš jí!”. Hojer se zraněné dívce ještě posmíval a poté utekl.

Vyšetřování, odsouzení a trest: Zatčen byl na základě výpovědi duševně nemocného pacienta, který se přiznal k vraždě Anny Š., avšak vyšetřováním bylo zjištěno, že v době činu byl bezpečně za mřížemi. Věděl však, jakým způsobem byla zavražděna, což byla dosud nezveřejněná informace. Muž nakonec vypověděl, že mu kamarád na procházce ukazoval místo činu a vyprávěl, jak zde byla Anna zabita. Tím kamarádem byl Hojer, který se při výslechu k této vraždě přiznal. Později byly zjištěny částečky látky z jeho kalhot na oděvu zavražděné a naopak a jeho krevní skupina se shodovala se vzorky slin a spermatu zajištěnými na místě činu. Hojer také označil mezi svými věcmi nůž, který použil k rozřezání oděvu oběti.

Během roku 1982 se přiznával k dalším vraždám, jejichž výčet se zastavil na čísle pět. Kriminalisté se domnívali, že má na svědomí minimálně ještě další dvě vraždy, ke kterým se však nepřiznal. Přiznání prováděl výlučně písemně, protože se za některé ze svých skutků styděl a odmítal o nich s kýmkoliv mluvit.

Za své brutální činy byl odsouzen k trestu smrti. Své doznání jednou stáhl. Ačkoliv stále existovala možnost, že byl pachatelem dalších trestných činů, existovala obava, že se pokusí zmást vyšetřovatele falešnými přiznáními a proto bylo vyšetřování brzy uzavřeno. Hojer byl popraven 7. srpna 1986 v Pankrácké věznici. Před vykonáním trestu se bál smrti. Poprava musela být kvůli jeho nemoci dvakrát odložena.

  • Jiří Straka (* 1969 Praha) známý též jako spartakiádní vrah. V rozmezí 17. února až 16. května 1985 napadl na území Prahy celkem 11 žen, přičemž brutalita jeho útoků se postupně zvyšovala. Nakonec byl usvědčen ze tří vražd, dvou pokusů o vraždu, pěti znásilnění, tří loupeží a pěti krádeží.

Jiří Straka pochází ze slušné rodiny. Má bratra a sestru, kteří neměli žádné problémy se zákonem. Už v mládí se u něho začal projevovat neklid, kvůli kterému byl vyšetřován psychiatrem. Ačkoliv měl značně nadprůměrné inteligenční schopnosti (IQ 125), chyběla mu motivace k učení a nestanovil si žádné životní cíle. Jeho inteligence si povšimli i vyšetřovatelé, které překvapil Strakův velice nadprůměrný verbální projev. Během školní docházky měl často problémy s chováním. Dopouštěl se drobných krádeží a nedodržoval školní řád. Po základní škole nastoupil v roce 1983 do hornického učiliště ve Stochově. Zde byl vyloučen z internátu, protože přivazoval spolubydlící k postelím. Po svém vyloučení rodičům tvrdil, že žije v Praze a vždy v pondělí na internát dojíždí.

Zločiny:

  • V noci 17. února 1985 oslovil tehdy pouze 16letý Straka dvacetiletou restaurátorku Milenu v Praze 4. Po chvíli normálního rozhovoru jí požádal o pohlavní styk. Když odmítla, upozornil jí, že si dokáže soulož vynutit násilím a hned se to rozhodl dokázat. Ženu povalil na zem a začal s ní zápasit. Když dívka zjistila, že se neubrání, řekla mu, aby toho nechal, že s ním půjde dobrovolně na lepší místo, aby z toho také něco měla. Když se dostali na osvětlené místo blízko zástavby rodinných domů, začala křičet o pomoc. Straka se zalekl a utekl. Incident se dívka rozhodla nenahlásit, protože si myslela, že neznámý mladík jenom “blbnul” a svým udáním by mu mohla zkazit život. Přesto tento útok nahlásil její známý, kterému se svěřila. Na základě její výpovědi byl vytvořen identikit, který byl však značně nepřesný a k dopadení pachatele nevedl.
  • Během března napadl Straka minimálně další dvě mladé dívky (18 a 19). První z nich udeřil do hlavy dlažební kostkou, když odemykala branku u domu. Poté, co upadla na zem, jí sebral tašku. Když se vzpamatovala, rozeběhla se za ním, ale brzy od toho upustila, protože jí stékala krev do očí a ona neviděla. Druhé se pokusil vytrhnout kabelku, ale dívka ovládala judo a poměrně dlouhou dobu Strakovu útoku odolávala. V obou případech šlo výhradně o loupežný motiv.
  • 8. dubna přepadl Straka kolem 21. hodiny nedaleko místa prvního útoku Alici P. (23). Byla na cestě za svým přítelem, který žil na ubytovně nedalekého státního podniku. V lesoparku jí nejdříve zezadu tzv. kravatou uchopil pod krkem a strhl na zem. Potom jí odtáhl mezi stromy. Tam jí svlékl a znásilnil. Oběť během činu opakovaně upadala do bezvědomí a zase se probouzela. Straka jí nacpal do úst hlínu a kamínky, které při činu shrábl ze země. Do nosu jí strčil několik srolovaných listů. Pitva později prokázala, že oběť hlínu vdechla a zadusila se. Straka jí nakonec zahrabal listím tak, že bylo téměř nemožné tělo pouhým okem odhalit. Ještě během noci se Alicin přítel zastavil u jejích rodičů a ohlásil jim, že se u něho neobjevila, jak měli dohodnuté. Její otec se s ním vypravil po cestě od jejich domu k ubytovně, přičemž těsně míjeli i místo, kde bylo její tělo schované, ale neobjevili ji. Tělo zajistil až druhý den policejní pes při pátrací akci. Přítel oběti byl jako hlavní podezřelý okamžitě zajištěn. Byl to soudně trestaný Rom, kterého sice osudný večer vrátný odcházet neviděl, ale mohl pohodlně vylézt ze svého okna v přízemí ubytovny. Propuštěn byl až po několika týdnech na základě rozboru biologických stop zajištěných na těle zavražděné. Zjištěná krevní skupina A neodpovídala profilu tohoto muže.
  • 4. května zaútočil Straka v Hloubětíně na Vlastu Š. (54), které si všiml v tramvaji. Když hledala v kabelce klíče od domu, uchopil jí zezadu pod krkem a začal jí škrtit. Teprve teď si všiml, že je starší, než podle dobré postavy čekal. Proto si sexuální útok rozmyslel a pokusil se jí pouze zbavit jako svědka. Nejdříve jí palci tlačil na ohryzek, ale rychle se tím unavil. Potom jí na krk klekl a tak vydržel asi 3 minuty. Nakonec jí okolo krku pevně utáhl režnou nit a vytáhl jí na korbu vozu s plachtou. Žena upadla do bezvědomí a Straka jí ukradl několik cenností a finanční hotovost. Když se později probudila, podařilo se jí z auta vylézt a zazvonit u branky nejbližšího domu. Utrpěla však silný šok, kvůli kterému Straku nedokázala popsat. Z prožitého traumatu se nikdy nevzpamatovala a brzy také předčasně zemřela. O tom, že útok přežila, se Straka dozvěděl až u výslechu a velice ho to udivilo.
  • Straka se sexuálně neuspokojil, a proto ještě toho samého večera začal hledat další oběť. Druhý den ráno objevil náhodný svědek cestou do práce za panelovým domem na Zelenečské ulici tělo lékařky Věry F. (30). Ležela na zádech s roztaženýma nohama a okolo krku měla utažené ramínko vlastní podprsenky. Jak později Straka vypověděl, nejdříve uchopil mladou lékařku zezadu za krk. Ta se však usilovně bránila, a proto jí začal bít do hlavy podpatkem její vlastní boty, dokud neupadla do bezvědomí. Poté jí vyhrnul šaty a znásilnil jí. Když se začala probírat, utáhl jí ramínko vlastní podprsenky kolem krku a zavázal ho na 2 uzly, čímž došlo k jejímu uškrcení. Z kabelky Straka ukradl peníze a vlakem se vrátil do učiliště ve Stochově. Touto dobou už byla prostřednictvím televizní relace veřejnost obeznámena se sérií zločinů páchaných na mladých ženách v Praze. Kvůli chystané VI. československé spartakiádě byl na vyšetřovací orgány v čele s Jiřím Markovičem vyvíjen enormní tlak. Na území hlavního města se očekával zvýšený výskyt mladých cvičenek, které se mohly stát snadnou kořistí vraha. Bohužel, všechna doposud zajištěná svědectví byla příliš nekonkrétní a v případě pachatelova věku značně nepřesná (mluvilo se dokonce o zhruba 30letém muži).
  • Poslední vraždu spáchal Straka 16. května. V Dejvicích zatáhl do přízemí panelového domu 30letou ženu, které okolo krku uvázal provaz opatřený uzly, který si za účelem vraždy donesl. Poté jí vyhrnul spodní část oděvu a znásilnil jí. Když stále chroptěla, utáhl jí okolo krku pásek od svetru a ramínko od podprsenky. Zlomenina jazylky také prokázala, že jí škrtil i rukama. Mrtvou okradl a jako vždy se vrátil do učiliště. Tělo objevil náhodný svědek druhý den. Žena po sobě zanechala 2 děti a není bez zajímavosti, že před svou smrtí mluvila o svém strachu z tohoto vraha. Vyšetřovatelům se z těla zavražděné podařilo opět získat biologické stopy krevní skupiny A a také kovové částečky, které odpovídaly člověku, který se pohybuje ve strojírenském průmyslu. Útočil hlavně v neděli, takže se předpokládalo, že v týdnu má stálé zaměstnání.
  • Poslední napadenou se stala Ludmila (18). Tu při cestě v tramvaji obtěžovala skupinka opilců. Straka se jí zastal a dívce nabídl doprovod ze zastávky. Také jí řekl, že má velké štěstí, že narazila právě na něho. Cestou se s ní dal do hovoru a prozradil jí, že se jmenuje Jirka, je mu 16 a navštěvuje učiliště nedaleko Kladna, odkud ho vyloučili z internátu. Straka jí byl ze začátku velmi sympatický, ale jeho chování se postupně měnilo. Začal vést nepříjemné řeči a dívku se pokoušel políbit a osahávat. Nakonec ji nedaleko cíle jejich cesty napadl a začal ji škrtit. Dívka neztratila duchapřítomnost a Strakovi navrhla, že s ním půjde na matraci do sklepa domu, kde bydlí. Jakmile vstoupila do hlavních dveří, Straku odstrčila a vyběhla do mezipatra, kde zazvonila na všechny zvonky. Strakovi se ještě podařilo ukradnout dívce peníze a občanský průkaz. Ludmila se druhý den odpoledne dostavila na policii a útok oznámila.

Dopadení, odsouzení a propuštění:

Dívčina výpověď byla natolik přesná, že se Straku podařilo během pouhých 5 dnů vypátrat a 22. května 1985 zajistit. Vyšetřovatelé považovali za velmi nepravděpodobné, že by mladý učeň mohl být zodpovědný za sérii sexuálních útoků posledních měsíců a proto ho s nimi zpočátku nespojovali. V jeho skříňce byl objeven občanský průkaz patřící napadené Ludmile. Straka byl bezprostředně po zatčení předveden před Jiřího Markoviče, kterému se během několika hodin spontánně doznal i k ostatním zločinům. Přiznal, že jeho sexuální pud byl natolik silný, že při hledání vhodné oběti prakticky nepotřeboval spát a byl schopný za noc pěšky urazit několik desítek kilometrů. Podle odborníků byla motivem jeho chování abnormální sexuální agresivita se sklonem k sadismu nekrosadismu. Přesto Straka uvedl, že pokud by mu ženy samy vyhověly, nepotřeboval by k sexuálnímu uspokojení násilí. Krev nevyhledával, ani se mu nehnusila. Při sexuologickém vyšetření silně reagoval na fotografii svázané ženy, ovšem podle svých slov pouze proto, že byla ze všech nejhezčí. Je tedy jasné, že si svou sexuální abnormalitu neuvědomoval. Nepociťoval také žádný soucit. Podle znalců se jednalo o extrémně amorální osobnost. Několikrát připustil, že pokud by nebyl zadržen, vraždil by dál.

Soud Straku vzhledem k jeho věku nemohl odsoudit na více než 10 let vězení. Trest mu byl v r. 1994 zkrácen prezidentskou amnestií. Následovala ústavní sexuální léčba v Opavě. Podstoupil kastraci, ale operaci mozku odmítl. Jeho spoluvězni mu údajně rozkopali genitálie. Podle jiných zdrojů to však byli bachaři 3. oddělení ve Valdicích, kde byl uvězněn. Během pobytu v léčebně zkoušel brát pervitin. Strakovi rodiče se přestěhovali na Moravu a k synovi se přestali hlásit. Straka byl na doporučení lékařů za velkého zájmu médií z Opavy propuštěn 24. prosince 2004. Změnil si jméno a odstěhoval se do moravskoslezského kraje, kde žije se svojí přítelkyní a jejími dětmi. Strakovo propuštění a jeho vystupování v médiích vyvolalo mnoho negativních ohlasů. Odborníci ujišťovali veřejnost o tom, že je po kastraci neškodný. Sám Jiří Markovič však v této souvislosti připomenul případ Antonína Vorla, který ač vykastrovaný, sexuálně napadl a zabil starší ženu. Straka k tomu sám řekl: “Když jste mě tenkrát neoběsili, tak mě teď nechte žít.”

Categories: Ostatní, Polemiky / zamyšlení Tags:
Komentáře jsou uzavřeny.